Tuše / Inkousty



Jak sami vidíte, nepatřím mezi velké pisálky. Tedy ty digitální. Je až k nevíře, že mám tužku, pero nebo fix v ruce opravdu často a prsty na klávesnici nikoli. Trošku to napravím. V jednom z mých předchozích příspěvků jsem slíbila pokračování o druzích pomůcek, které při kaligrafii používám a které se mi nějak osvědčily. Dnes se podíváme blíž na tekutá média o větší hustotě, tedy bílé a metalické.

To, co mne nejvíc zajímá, je krycí schopnost a blýskavost. Do jisté míry to bude ovlivňovat druh papíru (materiálu), na který bude inkoust nebo barva nanášená. Papír přirozeně saje, ale některý víc a některý méně. Mám na mysli rozdíl třeba mezi normálním papírem a pauzákem. Složení inkoustu taky hraje roli, protože některý se vám do papíru rychle a snadno vpije a některý mu zůstane trošku netečný, což v tomto případě je vlastnost žádoucí.

Bílá

Do této chvíle jsem našla jedinou bílou tuš, která by mne plně uspokojila. Nutno poznamenat, že vždy hledám tuš s vysokou krycí schopností. Můj zálusk na Dr. Martin´s se neminul úspěchem. Mohu jen potvrdit již její celosvětové skvělé reference. Kryje všechno a drží na všem.

Používám i Winsor&Newton. Měla jsem dvě její varianty. Klasickou bílou a kaligrafickou. Ta menší mi přišla hustější a kryla lépe. S tou větší se lépe manipulovalo. Nezapomeňte na selský rozum. Hustá tekutina má větší povrchové napětí a teče z hrotu opravdu pomalu, proto tempo psaní ještě zpomalte.

Česká ko-i-noorka v tomto případě nedělá dobrou práci. Snad ji využijete na něco jiného. A vůbec nejhorší bílá byla Sennelier.

Zlatá, stříbrná, perleťová apod.

Na českém trhu můžete sehnat mnoho značek metalických tuší. Začněme těmi našimi – Koh-i-noorkami. Zlatá i stříbrná umělecká tuš jsou u mne zlatý střed. Problém je v míchání a připravenosti ke psaní. Buď máte v lahvičce bublinky nebo špatně promíchané médium. A kdo se s tím má pořád trápit?

I zde jsou lepší variantou Winsor and Newton. Zajímavá a kvalitu splňující je polská KWZ.

Mezi nejlepší tekutá média ale z mé strany pokládám opět značku Dr. Martin´s.

Pro náročné projekty, kde chci pracovat na jistotu, volím vždycky nakonec tuhé vodovky, o kterých píši níže.

Někteří výrobci mají i několik druhů inkoustů. Každý je vhodný na něco jiného, je třeba je prostě vyzkoušet. Některý dobře teče, ale nemá vysokou lesklost, některý bude líný, bude vám zůstávat na pérku, ale bude mít pěkný zářivý pigment. A tak záleží, co vlastně čekáte vy a čemu dáte přednost. Pokud chcete mít obojí bez kompromisu, doporučuji metalické vodovky v tuhých pánvičkách.



Metalické vodovky

Pro některé z vás to bude novinka, ale mnozí už dnes ví, že metalické barvy se dají koupit v tuhém stavu a používají se za pomocí štětce a vody, stejně jako se to dělá u klasických vodovek. Kdo umí krásně psát štětcem a potřebuje využít kontrastu například stříbrné barvy na tmavě modrém nebo černém papíru, určitě vysoký lesk a dobré krytí těchto barev uvítá. Ve srovnání s tekutými metalickými tušemi jsou opravdu lepší. Celosvětově patří k nejoblíbe-nějším firma Finetec. Kvalitou se jim velmi blíží, ne-li přímo vyrovná, Kuretake a obojí už dnes seženete i u nás.

Pokud chcete tyto barvy použít pro pérko, je to možné, ale připravte si notnou dávku trpělivosti a vytrvalosti. Štětcem přímo v pánvičce barvu rozmíchejte vodou do takové konzistence, která bude pro psaní akorát. Co je to akorát? Na to musíte zkušeností přijít sami. Když bude moc vody a málo pigmentu, obarvená voda poteče z hrotu rychle a budete mít pěkné třeba zlaté kaňky, ale nic kloudného s tím nenapíšete. Když bude zas moc hustá, nebude se jí chtít po hrotu stéci vůbec a papír zůstane nedotčen. Štětec plný té správné konzistence pak otřete o hranu pérka, které si na chvíli otočte vzhůru. Tento postup nahrazuje namáčení do tuše. Je to trošku piplačka, přiznejme si to, ale vidina krásného výsledku vás posílí to nevzdát.

Vodovkama můžete samozřejmě psát i klasickýma, tedy bez perleti. Postup je stejný a výsledek lehký a elegantní.